Slovenský herec Juraj Kukura se narodil 15. 3. 1947 v Prešově. Vystudoval stavební průmyslovku, ale při náhodném konkurzu na film Ivana Baladi Tri gaštanové kone byl vybrán do hlavní role. Filmování se mu natolik zalíbilo, že se přihlásil na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, kterou v roce 1973 úspěšně absolvoval. Už na škole byl členem činohry Nové scény a Divadla na korze. V roce 1976 získal angažmá ve Slovenském národním divadle, kde účinkoval v Králi Learovi, Othellovi i Revizorovi. V roce 1978 získal na MFF v Karlových Varech Cenu za mužský herecký výkon ve Vláčilově filmu Stíny horkého léta, v Monte Carlu Stříbrnou nymfu za roli v televizním filmu Mário a kúzelník. V osmdesátých letech zářil v mnoha českých filmech, například Božská Ema, Deváté srdce či Trhák.

Od roku 1983 hostoval v mnichovském divadle Kammerspiele, v divadlech v Bonnu, Basileji i Hamburku. Totalitní režim mu zpočátku jeho hostování na Západě toleroval, ale po odmítnutí spolupráce se Státní bezpečností Juraj Kukura upadl v nemilost. Někteří kolegové proti němu rozpoutali závistivou kampaň, založenou na pomluvách a osočeních, a příslušníci StB čekali na vhodnou příležitost k pomstě. Ta se naskytla v roce 1984 při natáčení filmu Via Mala v Německu, jež se kvůli počasí zpozdilo, a Jurajovi vypršela platnost výjezdní doložky. Místo jejího prodloužení mu bylo doručeno soudní rozhodnutí, že je odsouzen na tři roky vězení za „nedovolené překročení hranic“, což se rovnalo vlastizradě. Juraj, manželka i malý syn museli zůstat v Německu a ocitli se v těžké životní situaci; bez prostředků a střechy nad hlavou. Doma na Slovensku přišli o veškerý majetek, dokonce i o rodinné fotografie. Neměli kde bydlet, a tak se přesouvali do různých azylů, které jim ze soucitu poskytovali němečtí známí a kolegové. V roce 1986 Juraj nesměl přijet ani na pohřeb milované matky, což zlomilo i jeho starého otce. V té době si Juraj sáhl na dno.

Respekt k jeho herectví však u německého publika vzrůstal, i pro kolegy přestával být „floutkem z východu“, který jim bere práci. Díky svému talentu a píli hrát i náročné role v němčině účinkoval v německých divadlech a posléze na dalších evropských scénách. Po roce 1989 se vrátil do vlasti a začal znovu s úspěchem hrát v českých a slovenských filmech i televizních pořadech, hostovat v divadlech v Bratislavě, Brně a v Praze. V roce 2002 převzal funkci ředitele bratislavského divadla Aréna. V současnosti se věnuje i tvorbě v Německu. Syn Filip, kterého vychoval s manželkou v emigraci, je nyní uznávaným profesorem chemie v Oxfordu.